Já jogínka

17.05.2020

Někdy, když vidím jogínky v krásných ásanách a obdivuji jejich pružná těla, říkám si, jaká já jsem jogínka. Nejsem dokonale ohebná, spoustu teorie ohledně jógy už si vůbec nepamatuji a necvičím každý den... jen mě to fakt baví. Ani pro mne není samotné cvičení tak důležité, jako je to, co se skrývá za tím. Cvičení vnímám jako nástroj pro odstranění překážek, bloků v našem těle, pro volný průchod energie, pro vytvoření prostoru pro náš dech.

KDYŽ TOTO VŠE VĚDOMĚ PROPOJÍME, NASTÁVÁ HARMONIE.

Naučíme se pozorovat, co všechno se děje při nepatrné změně pohybu, při nádechu a výdechu. Kdy vnímáme, že s každým nádechem přichází něco nového a s každým výdechem nás opouští to zužitkované. Pokud přestaneme jen dělat automatické pohyby, ale pohyby se stanou vědomými, náš dech nás bude provázet a my si můžeme všimnout, že hluboko uvnitř nás samých se skrývá obrovský poklad. A když ho jednou objevíme, třeba jen malý záblesk, už není cesty zpět, jen vzhůru. Než objevíme ten poklad, můžeme uvnitř nalézt i ne vždy příjemné věci, ale pokud to pochopíme a přijmeme, posune nás to k vnímání hlubší a hlubší pravdy. Tu krásu, kterou uvnitř objevíte začnete poté vnímat i všude kolem... v přírodě, v lidech, ve vztazích, v umění... najednou nás to začne obklopovat. Začnete vnímat i sama sebe nějak jinak.

Tohle všechno podle mě je a umí jóga nebo spíše, toto vše může kdokoliv, kdo chce objevit, ať už skrze jógu nebo z vědomého rozhodnutí.

A protože miluji pohyb, miluji tanec a zvuky, a baví mě sdílet své prožitky s ostatními a baví mě se dívat, jak i ostatní postupně objevují sebe sama, jak se mění tělo, výraz v obličeji, jak lidem začnou zářit oči... proto dělám a vedu lekce jógy, protože toto vše tam mohu mít.

Takže... i když nejsem dokonale ohebná, spoustu teorie ohledně jógy už si vůbec nepamatuji a necvičím každý den, ten fakt, že mě to baví je vlastně pro mě nejdůležitější. Každá lekce mě osobně něčím obohatí a myslím, že pokud já toto vše mohu zažívat a prožívat, pak i mohu něco skrze sebe předat ostatním.

PROTOŽE, AŤ DĚLÁME COKOLIV A JE TO NAPLNĚNO RADOSTÍ A LÁSKOU, TAK TO SMYSL MÁ VŽDY.

Kateřina Stejskalová